Colours of Ostrava 2014

středa, července 30, 2014


Kdo sleduje instagram, tak ví, že jsem se před pár týdny byla podívat na festival Colours of Ostrava. Nebyl to můj první fesťák, ale poprvé v životě jsem byla v Ostravě. Ve městě jsem skoro nebyla, ale v noci je  Ova krásná. Od festivalu jsem moc nečekala (raději), protože jsem se chtěla vyhnout nepříjemnému zklamaní, ale žádné se nekonalo. Nakonec to byl jeden z mých nejpříjemnějších festivalových zážitků. Původně jsem měla jet na všechny 4 dny. Pak jsem se rozhodla, že nepojedu vůbec a na poslední chvíli jsem si řekla, že dám aspoň jeden den (znám se a vím, že bych si to vyčítala. Bylo to samozřejmě skvělé, ale nebudu psát, že příští rok určitě jedu znovu, protože já jezdím na festivaly podle kapel co mě zaujmou. Asi si vytrhám vlasy za MGMT a MO (nevím, jak se dělá přeškrtnutý o), ale v ten den co jsem tam byla, jsem stihla všechno co jsem chtěla, tak se na to pojďmě podívat. 

P.S. Ano, toto má být ten super foto-report #ipadkvalitka

BUDU RÁDA, KDYŽ MĚ PODPOŘÍTE NA FACEBOOK INSTAGRAM TUMBRL BLOGOVIN NEBO SE MĚ MŮŽETE NA COKOLIV ZEPTAT NA ASK


Začněme výbavou na 3 hodinovou cestu. Tu jahodouvou jsem zlikvidovala ještě před odjezdem #pažravost.



Dan Bárta & Illustrosphere byl první koncert, který jsem na CoO viděla. Na rozehřátí je to super, ale na samotný koncert bych asi nezašla. Miluju Bártův hlas a projev, ale hudba co dělá s Illustrospherou, do té jsem asi ještě nedorostla.



Chet Faker mě strašně bavil, když hrál sám. Jakmile se tam přidal kapela, tak to na mě působilo až nudně. Hodně si pohrává se synťákem, ale to mu úplně stačí. Chet si určitě zaslouží určitou pozornost a myslím si, že na podzim, nejpozdějc na jaře ho v Lucerně budeme mít. S kým se vidím ?


No, joo. To bych nebyla já, abych nevyfotila nějaký žrádýlko.


Never Sol je kapela, které produkoval desku Jan P. Muchow (EOST, Samotáři...) a úplně zadarmo, taže to na člověka působí, že to musí být úplně mega super kapela. A ono ne. Zpěvačka uváděla každou písničku, jako nějaká 14letá puberťačka, navíc jí skoro nebylo rozumět a ta hudba zní dobře jen na desce. Tu desku si pusťte ;-).



John Grant byl super. Hrál okolo 20 večerní, kdy ještě bylo docela dost vedro, takže jsem se bála udělat jakýkoli pohyb, abych hned nebyla splavená, ale jakmile zapadlo slunce, tak jsem si začala koncert užívat. Při písničce, která je dá se říct na fotce mi regulérně spadla brada. Tenhle chlápek má opravdu dobrý texty a skvěle zvládnutý vokály. Co se týče hudby, taky nemám co vytknout, ale je pravda, že mě od něj baví víc ty rychlejší věci než cajdáky. Cajdáky vlastně nemám ráda všeobecně. Nakonec malá zajímavost, John je HIV pozitivní, kdysi mu jeho bývalý přítel zavolal: "mám pro tebe nepříjemnou zprávu..." #zdravímeblesk.


Robert Plant z Zeppelinů byl jaksi povinnost pro každého návštěvníka festivalu, protože kolikrát v životě máte takovou možnost vidět hvězdu tohoto formátu, co ? Robert hraje jen samozřejmě co pro Led Zeppelin sám napsal, takže žádné Stairway to heaven. Co mě při koncertě štvalo je to, že tam občas vlítl nějakej hudebník s mega divnýma houslema a začali tam hrát nějaký ethno ?!? No s tím na mě nechoďte ! To mě nebaví, nikdy nebavilo a nikdy bavit nebude. Když jsem se při těch experimentech dědy nudila, koukala jsem okolo sebe po lidech a všimla jsem si, že ten zpěvák přilákal strašně širokou škálu věkové kategorie. Ve věku 16 - 60 let jsem viděla spoustu lidí a u pohlaví to bylo tak 50/50, přitom bych čekala víc můžu. Ach ty předsudky.


Bastille pro mě byli největší překvapení večera. Nijak zvlášť jsem se na ně netěšila. To že nedávno byli v Praze mě tenrát taky nějak nevzrušovalo. Když jsem je poslouchala na ytb, tak mě to vůbec nezaujalo a hlavně nebavilo. Takže, když jsem věděla, že je večer uvidím, tak jsem byla něco jako "no tak je uvidím no". První písničku jsem strávila na cestě pro mobil, kde mi ho v už zavřeném stánku vidal jeden strašně milý slovák (je to skoro, taková romantická story :D) a druhou písničku jsem strávila na cestě na matchpoint, kde už byli moji kamarádi. Takže jsem konečně začala vnímat kapelu a řeknu vám něco takového se mi ještě nestalo. Aby kapelu, kterou jsem z poslechu na ytb odsoudila a pak si je na festivalu neskutečně užila, to je něco co se do mě opravdu vrylo a Bastille na CoO, se tak stali jeden z mých největších hudebních zážitků. Dan měl své bubny a na rozdíl od nablblého Bertíka z Charlie Straight (teď hraje v nové kapele Lake Malawi) se do nich umí trefit, chodil mezi lidmi, rozeskákal lidi, roztancoval lidi (dokonce i mě a mé kamarády!). Prostě to byla úžasná show, kterou potřebuji vidět ještě jednou.


Ještě jsem byla na Darkside což čisté elektro, které já hodně můžu. Kluci jsou 2 a hodně improvizují a člověk si při jejich show "a vědí ti lidi, že tancují na pink floyd?!" :D. Mrzí mě, že z nich nemám jedinou fotku, ale byla jsem tak zaseknutá v tanci, že mě z toho mého tranzu vytrhl jen kamoš co mi donesl pivo. Každopádně Darkside pokud budete mít možnost nezmeškejte !

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za každý komentář. Snažím se je vracet na Vašich blozích.

Pravidelní čtenáři

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe