Human stories #1

středa, srpna 09, 2017

Tak vám přemýšlím o těch bláznivých rozhodnutích co jsem tento týden udělala a někdy mezi tím čučením do blba a plánováním mích severských výletů jsem si vzpomněla na jeden příběh co se mi stal před týdnem. Byla jsem v Tate Modern - galerii moderního umění v Londýně. Byla jsem tam jen já a moje zrcadlovka. Nebyla jsem tam ani za inspirací spíš využívám toho, že v Londýně je většina muzeí zadarmo. Procházím se, čtu si popisky, něco si vyfotím, něco mě zaujme, něco znám, něco nechápu a zničeho nic mě oslovil nějakej kluk. Nějakej moc pěknej kluk. Choval se slušně, nebyl namachrovanej dokonce si myslím, že byl nervózní a já? Já to totálně zasklila. Jednoslovné odpovědi a můj výraz "ty si myslíš, že ti dám?!" ho donutili to se mnou vzdát. "See you around" rozloučil se. Ještě jsem se po odchodu rozhlížela, abych na něj náhodou nenarazila. Bezdůvodně jsem ho odsoudila a svým způsobem ponížila. Asi k tomu přispěla jiná moje příhoda z jara, kdy si ke mně v nočním autobuse přisednul jeden kluk. Já přiopilá jsem se s ním jen tak začala bavit, vyměnili jsme si facebooky a já se těšila, že vzniklo nové přátelství. Jenže ten kluk mě dost dotěrným způsobem začal balit a ještě mně velice uráželo, že mě obviňoval z toho, že jeho barva pleti je důvod mého odmítání. Včera to zkoušel znova a po mém "ne" přišlo další obvinění z rasismu a to podle mě není v pořádku. Smazala jsem si ho z přátel, protože už nechci žádný dotírání a citový vydírání.


Teď když plánuju své výlety si říkám, že by bylo fajn mít nějakýho parťáka. Někoho o koho bych si mohla opřít hlavu v letadle. Někoho ke komu bych se mohla přitulit až mi bude zima. Nebo mít tady alespoň nějakou kamarádku, která by po někom takovým čas od času tesknila a na ten sever jela se mnou. Možná by to s tím pěkným klukem dopadlo tak, že až by zjistil, že žádná jednorázová akce se mnou nebude, tak by se na mně vykašlal a stejně bych jela sama. Jenže já jsem mu nedala šanci tu mojí domněnku vyvrátit nebo potvrdit. Navíc vemte si jakou bychom měli úžasnou seznamovací historku: "a jak jste se poznali? no oslovil jsem Báru v Tate Modern a pak to šlo nějak samo". Když si na to tak vzpomínám, tak se sama sebe ptám proč? Proč když se tady cítím neustále sama nedám někomu šanci to změnit? Vždyť nemusel být nějakej podrazák nebo idiot, jen protože mám zkušenost jen s podrazáky a idioty. A tak jsem došla k tomu co mě na mě nejvíc sere - jsem tak zklamaná muži, že ani žádnýmu novýmu v mém životě nedám šanci. Sere mě to, protože je to někdy únavný být na všechno neustále sám. 

Vzpomínám si, že ten kluk měl nádherný, tmavý, hluboký oči a že jsem v nich viděla zklamání z mého chování. A já jsem z toho taky zklamaná. To moje chování se ale jen tak nezmění. Taková věc nejde jen tak protože si to řeknete. Doufám, že ten můj blok jednou odejde sám. 

Tímhle mím otevřením se tady bych chtěla začít sérii článků "Human stories". Kolikrát se mi stalo, že úplně cizí lidé si se mnou začali povídat a ne o obyčejných věcech, ale o opravdu osobních. Vždy jsem se divila, že se mi takhle dokáží svěřit a já bych to chtěla poslat dál prostřednictvým tohoto blogu. Nečekejte, že vám budu servírovat každý měsíc nějaký příběh. Budu to sem dávat, tak často jak dá život.

You Might Also Like

9 komentářů

  1. Nedivím se ti ani, že jsi ho podezřívala, na druhou stranu mi ho je docela líto, protože třeba si jen chtěl popovídat. Ale, když už má člověk špatné zkušenosti, těžko se dá lidem věřit.
    Také se mi stává, že se se mnou cizí lidé začnou bavit, nevím, asi jim připadám věrohodně, asi jim přijde, že mi cokoliv můžou říct a když jsem byla u táty na brigádě, tak jeden chlap mi povídal o své dceři a pak jedna ženská o své dceři, jaksi jsem nechápala proč, ale necháme je vypovídat, neřeším to, sem tam i já něco řeknu, ale ne moc osobního. (Dice jsem oba trochu znala i oni mě, ale i tak mi to bylo divný.)
    A co se týká té samoty, po mém předchozím špatném vztahu jsem sama půl roku a nevadí mi to, je mi fajn, cítím se úžasně, svobodně nemám potřebu mít partnera, jelikož teď si můžu dělat co chci, ale sem tam si taky říkám, že by se hodil parťák pro cestování. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj diky za pěkný komentář. Ja jsem taky spokojena, nestezuju si a jsem si vědoma těch výhod single života, ale jak jsem psala ten parťák by se hodil. :)

      Vymazat
  2. Asi bych byla také opatrná, ale jsem tvor velmi komunikativní a společenský, takže bych mu šanci dala. Miluji poznávání nových lidí.
    Je mi trošku líto, protože ho to muselo stát mnoho odvahy a možná ji příště už nesebere. Ale zase chápu, že špatné zkušenosti ovlivňují chování člověka, i když se tak třeba chovat nechce. Je těžké to posoudit.
    Single život je fajn. Na jednu stranu. Ale na druhou stranu mi v něm něco chybí. Ale to neznamená, že si ho neumím užívat. Mám ho docela ráda a svobodně se mi dýchá - mnohem lépe než ve vztahu s ex, kde jsem se začínala dusit.
    Ale cestovat bych sama asi nemohla. Nevím. Možná jsem srab. Ale bojím se, že by mě to tak nebavilo a prostě jsem tvor společenský a tu společnost potřebuji :) Ale cestovat bych začít chtěla, to zase jo :D

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně jsi to vystihla. Je mi líto pravé to, že vím, že na to sebral hodně odvahy. Není sranda oslovit úplně člověka co se ti líbí a ja s tim takto nalozila...

      Vymazat
  3. Zklamání muži je děs. Můj otec je naprosto příšerný vzor a já jsem se vždycky trochu bála, že "dopadnu" jako moje mamka. Že prostě schytám nějakého blba a budou s ním jenom problémy, proto jsem taky nikdy s nikým ani ten vztah navázat nechtěla a vždycky to nějak šikovně ukončila. Naštěstí se mě pak ujal můj přítel, nějak spíš z trapnosti abych ho pořád neodmítala jsem s ním šla párkrát ven a hele, mám s kým sdílet svůj svět. Je to těžké se otevřít, ale občas to stojí za to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to se ti nedivím, že ses bála. Říká se, že ženy si podvědomě vybírají muže po vzoru jejich otců. Jsem ráda, že se to v tvém případě nestalo. Diky za komentář a že ses tady taky otevřela. :)

      Vymazat
  4. To je super nápad na články. Škoda,že to ještě trochu nezkusil. Ty jeho oči bych chtěla vidět :D Přeju hodně štěstí.

    https://thewaybya.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Taky se mi líbí tenhle nápad na články. Hezky se čtou a pobaví. S tím klukem se ti nedivím, ale asi bych zareagovala podobně. Kord po tvé špatné zkušenosti s tím vtíravcem :D
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  6. Taky často lituju svých rozhodnutí, nebo co jsem řekla. Sama nevím, jak bych se v tvé situaci zachovala, ale asi podobně, jak se znám. Jinak super námět na články, těším se na další příběhy :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář. Snažím se je vracet na Vašich blozích.

Pravidelní čtenáři

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe