Ten můj Oslo trip?

pátek, října 13, 2017

To vám hned na začátku povím to vám byl průser. To lidi, kteří mě nemusí si to s radostí přečtou 5x. Já vám to i tak všechno vyklopím, protože no co no.

Takže, začalo to tak, že jsem objevila mega levný letenky do Osla, tam i zpět za 20 liber. No nekupte to, i kdybyste tam nakonec nejeli. Tak já jsem je samozřejmě vzala, datum jsem naplánovala pěkně po výplatě, protože Oslo je drahý a deputy zónu je škoda nevyužít no ne? Pak jsem si sehnala hostel v centru. Ten byl dražší než letenky, ale furt v pohodě cena za 2 noci. No a už jsem se mohla těšit. A taky jsem se těšila. Sháněla různé tipy na kavárny, bary a hlavně co vidět v Oslu. Projela jsem blog TerezainOslo, která tam má o Oslu speciální kategorii no byla jsem připravená na splnění si jednoho ze snů a to vidět Oslo.




No a teď už se mi to bude psát hůř. Ten průser co se mi tam stal začal hned po příletu na letiště. Chtěla jsem si koupit jízdenku do centra, ale moje karta nefungovala. Řekla jsem si, že v pohodě zkusím to znovu zase se objevil nápis "declined" to už mi bylo divný, ale tak zkusila jsem druhou kartu ještě z Česka, na který mám peníze pro akutní situace. Ta byla přijata s pomocí řídiče autobusu jsem tedy nakonec jízdenku koupila a řekla jsem si, že půjdu vybrat, když to mojí kartu nepřijímá. Jdu k ATM bankomatu a zase "declined" na anglickou i českou kartu, to už mi začínalo být špatně. Zavolala jsem tedy do svojí banky, řekla jsem si totiž že je do zahraničí zablokovaná a že jim akorát řeknu ať jí odblokujou a hotovo. No tak jsem se tam po 15 minutách dovolala a já tam mám jedno 12cti místné heslo a jedno 8mi místné heslo a teď jsem z každého po paměti musela říct 3.4. a 8. a z toho delšího zase třeba 5. 9. a 11. a to vám bylo strašný peklo v té nervozitě říct do telefonu správně, taky než mi došlo, který z těch dvou po mně chce, pak jsem to myslím 3x spletla no katastrofa... Když jsme se s operátorem konečně dostali k mému účtu, řekl mi, že moje karta bloklá není no to se mi ulevilo, jenže on dodal "vaše karta nefunguje mimo UK". No to se mi řádně podlomila kolena! Tak jsem se ho zeptala jestli mi to nemůže nastavit, abych tu kartu sakra mohla použít, že jsem v Oslu a že těch cca 200 liber co mám na jiné kartě mi v nejdražší zemi v EU nestačí. A on mi na to řekl, že jsem jim měla dát vědět než jsem odjela. Trochu mi to přijde, jak kdybych se jich měla ptát na svolení k vycestování. No musela jsem řešit dál ptala jsem se, do jaké banky bych si mohla jít vybrat peníze "máme banky jen v UK". To už jsem si byla jistá, že jsem v trapu. Nakonec mi poradil ať zkusím najít bankomat ATM link, ale žádný takový jsem nenašla. Ze zkušeností svých i známých mi přijde, že angličáci mají speciální trénink na větu "I'm sorry but that's all I can do for you.".

Odjela jsem do centra a našla svůj hotel po 10 minutách i s cigárem, protože kámové fakt jsem byla v centru. Tam jsem jim vysvětlila situaci a nechali mě nabít si telefon a použít jejich wi-fi k vyřešení situace. Zvolila jsem si, že když nemám dostatek peněz na ubytování a ani si nemůžu zjistit kolik můžu utratit z české karty, že tedy radši pojedu domů a to nejbližším letadlem. Já jak jsem pitomá, tak jsem mohla jet už za hodinu jenže jsem si nezměnila čas na hodinkách a tak jsem si žila v tom, že odlétá tak za 3 minuty a vybrala jsem let na cca na 7 ráno. Bylo mi celkem jedno, že platím raketu za letenku hlavně, že ji mohu zaplatit. Vzhledem k tomu, že mám stažených pár aplikací různých leteckých společností, tak nebyl problém si tohle vyřešit přes internet. Ufff. No do teď jsem vděčná, že jsem to mohla vyřešit takto.  Protože kdybych to nemohla zaplatit přes net, tak nevím co by se mnou bylo. No představte si to, jste v cizí zemi, máte na kartě peníze a nemůžete je použít.

Po zaplacení letenky jsem šla zpět na nádraží a koupila jsem jízdenku na letiště pro studenty a doufala, že nebudou chtít ISICa, kterýho jsem ztratila už když jsem byla na vysoké. Víte, když mi nešlo zaplatit klasickej dospěláckej lístek, tak jsem byla dost nervózní, protože mi naskočilo, jak se v noci dostanu na místo, které je 11km od centra, no nakonec mi šel zaplatit právě ten studentskej. Během nákupu u nějaké mašiny, protože žádnou klasickou budku tam neměli do mně začal valit nějakej asiatec, že prej jestli ten vlak jede na letiště. Myslím, že moje výrazivo v obličeji dávalo dost jasně najevo, že se v současné situaci nehodlám s nikým bavit. Zatraceně!!! Byli jsme u nástupiště, kde jezdí jen a jen a jen express vlaky na letiště proč se mě na to do psí prdele ptá zvlášť, když vidí, že něco dělám a jsem u toho pěkně nervózní! Fakt jsem se regulérně klepala, že nebudu moct koupit i ten studentskej lístek. Tak se mi poprvé v životě stalo, že jsem někomu nepomohla a zakřičela na něj "leave me alone!!!" (přek. nech mě být!!!). Já jsem tam totiž nebyla jediná, bylo tam spousta lidí co jen seděla a koukala. A ten kretén si ze všech těch lidí vybral zrovna nervózní Barču, takže se ani moc necítím špatně víte, protože pak jsem se některýma dala do řeči a všichni jsme mluvili anglicky a líp než ten otravnej asiatec. 

Ve vlaku už jsem jen doufala, že se mně nikdo nezeptá na ten pojebanej ISIC. Ta průvodčí, kterou jsem tam potkala byla anděl. Viděla na mně asi, jak mi je a já jsem jí ten svůj nešťastněj příběh vyklopila. Příhodu s asiatcem jsem ale vynechala. Pak jsme se bavili o víře a řekla mi, že ať si z toho nic nedělám, že Bůh má pro mne něco většího. No tak to jsem zvědavá. Objala mně vzala si na mně Facebook a popřála mi vše nejlepší, že prej na mně bude myslet. No to mně hodně povzbudilo, protože jsem si připadala jak největší kretén ten den.

Dorazila jsem na letiště, kde jsem musela přečkat cca 7 hodin čekání. Po dvou hodinách už na mě šel spánek a tak jsem hledala nějakou lavičku, na který bych to mohla zalomit. Našla jsem jednu jedinou, ale byl na ní nejakej dětskej batoh, tak jsem se tam tak nešťastně podívala a v tu chvíli nějaká paní ten batoh dala pryč a mávla na mně ať si tam jdu lehnout. Paráda. Během spánku jsem se každou chvíli budila s tím jestli mám furt svoje věci u sebe, protože kdyby mi někdo ukradl baťůžek, tak bych byla ještě víc v prdeli. Když jsem tenhle šok měla asi po třetí, ta paní na proti mi naznačila ať v klidu spím, že mi ty věci hlídá. Ta paní co mi uvolnila místo a hlídala věci byla muslimka a ta paní z vlaku byla křesťanka. Obě mi psychicky velmi pomohly aniž by o tom věděly nebo za to něco chtěly. Pointa je, že na víře nakonec vůbec nezaleží a nejdůležitější je lidská slušnost.

Vy jste si mysleli, že tím krušné situace končí? HAhaha. Když jsem letěla do Osla, tak mi stačila normálně občanka. Ovšem když jsem letěla z Osla, tak na mně u gateu začali celníci dělat ciráty, že prej co to mám, že to nikdy neviděli (boha na té občance je znak EU co to na mě zkoušeli?!). Nakonec jsem to nevydržela a vytáhla pas. Protože jsem Barča bystrouška a vzala jsem si ho pro jistotu a jak vidíte udělala jsem dobře. No, když viděli pas, tak se natotata  uklidnili a pustili mně. Jéžiš, takovej humbuk kvůli občance. Neříkám nic. Víte já jak jsem s tou uk kartou nemohla v Norsku nic zaplatit, tak jsem si nebyla moc jistá jestli se zaplatila ta ranní letenka do Londýna, takže jsem celou dobu toho čekání byla nervózní jestli mě vůbec pustí do letadla. No pustili jinak bych vám tady o tom nepsala.

V Londýně pak byli do 15:00 zrušené všechny vlaky, takže než jsem se dostala domů, bylo pozdě odpoledne. Teď si vemte, že já jela hned po noční, takže skoro 2 dny bez řádného spánku. No co už jsem pak nedala byl týpek co na mně začal mluvit z 5 metrů ode mě a já na nej furt házela ksicht, takovej ten znechuceno-nechápavej a on na mně mluvil dál! Ale to nebylo mluvení, ale huhlání. No nedávala jsem to a napsala jsem spolubydlící ať mě čeká u vlaku, že je tady asi nějakej úchyl a že z něj nemám dobrej pocit. No čekala na mě princezna moja.

Tohle je jeden z dalších pro mně velmi osobních článků. A zase nevím jestli ho chci vydat, ale třeba to někomu pomůže. I když to možná z ní jako stěžování, tak i přesto článek obsahuje spoustu tipů a myslím, že i nějaká poselství:
1) hlavně se neposrat
2) buďte připravení na všechno
3) věřte v dobré lidi
S Oslem to nevzdám a vydám se tam znovu a lépe připravená. Vzhledem k situaci se mi vůbec nechtělo vytahovat foťák, takže fotky jen z letadla, ve kterém jsem si pak dala na oslavu zvládnuté situace panáka.




Nakonec by mně zajímalo, jak byste se vy zachovali nebo řešili takovou situaci?

Zatím se mějte pěkně! 



You Might Also Like

4 komentářů

  1. To je hrozný zážitek, když se ti stane něco takového. Je dobrý, že letenka ti šla zaplatit přes internet a že jsi potkala fajn lidi, což je na tom nejdůležitější, když lidi jsou ochotní ti pomoct.
    Hmmm, mě se něco takového stát, tak nevím, Buď bych začala panikařit, nebo se to snažila v klidu nějak vyřešit, třeba i přes rodiče nebo příbuzní ohledně zaplacení letenky. Takhle nedokážu napsat, jak bych přesně situaci zvládala, nikdy nevíš, jak se zachováš, dokud se ti to nestane.

    OdpovědětVymazat
  2. 1) Ta levný letenky asi z Češka neseženu, co?
    2) Wow! Já bych se asi posrala. Jedna debilní karta a co se nestane.. No stejně je divný, že sis to nemohla "odblokovat" hned na počkání. Banky jsou svině. Ale aspoň to bereš optimisticky a budeš líp připravená na další výlet! Stejně je to škoda, že se to takhle pokazilo.


    Prolhaná Mrcha

    OdpovědětVymazat
  3. tyjo, no mě je z toho uplně smutno. chtěla sis splnit sen a takový horor. Hlavně že to nevzdáváš ale. :) mě se před několika lety stala hodně špatná zkušenost, když jsem dělala au-pair v Irsku a myslim, že to bude ještě pár let trvat, než se znovu do Irska podívám. i když.. asi spíš mě tam už nikdo nedostane.

    OdpovědětVymazat
  4. Zachovala bych se asi stejně, ještě bych volala domů našim, co mám jako dělat :DDD Zvládla si to bravurně :)

    http://thewaybya.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář. Snažím se je vracet na Vašich blozích.

Pravidelní čtenáři

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe